Přišly znenadání, s velkou intenzitou, „nenechavostí“ a silou.
Přišly pěšky a pozvaly mě na dobrodružnou výpravu, prý nemá začátek ani konec... šly jsme bosy, krůček po krůčku, lístek po lístku, květ po květu, pupen za pupenem... prý vyslyšely mé prosby po smyslu, naplnění a něze.
Uvítaly mě v království, kde jsou sny přítomností, nemožné není, vše kolem voní,
šimrá a chutná sladce i trpce.
Sklonila jsem se nad tím zázrakem... jsou tiché, trpělivě čekají, až si jich všimneme, až je pustíme k sobě blíž...
Jsem ta, co naslouchá...
Otevírá se překvapení, plnosti a zázrakům.
Jsem ta, co stojí v úžasu, běhá po kopcích, stříhá, suší, míchá, nakládá, slévá, popisuje a plní...